Untitled

Příležitostný abstinent s kručícím břichem


Začnu postupně. Minulý čtvrtek (2.6.) jsem přiletěla a na letišti čekala, kromě ocka a ségry, taky matka. Když jsem se v úterý před tím dozvěděla, že tam taky bude, bude velmi slabé slovo, když řeknu, že mě to naštvalo. Kdykoliv tuto osobu vidím, mám chuť ji po hlavě přetáhnout nejblíže ležícím předmětem. Kdyby to bylo možné, nejradši bych ji úplně vyškrtla ze života a už nikdy se s ní neviděla. Ano, možná je to unáhlený postoj, ale teďka to takhle cítím. I když se vždycky strašně moc snažím být na ni milá a hodná, vždycky jsem ironická a hnusná. No, třeba to jednou přejde... Ale tohle je jenom taková malá vsuvka. Domů jsem ve čtvrtek dojela o půl páté. V sedm už jsme byli v místní čtyřce. Vzhledem k tomu, že jsem před tím celý den nic nejedla, dala jsem si tři piva a v pokoji pak zakopla o kufr a narazila si koleno. To je tak, když se pije nalačno...

V sobotu jsem v šest hodin ráno odkráčela do práce. Díky Bohu za ni. Představa, že bych měla být doma, mě docela děsila. Přece jenom za rok se toho spoustu změnilo, dá se říct, že nezůstal kámen na kameni, takže jsem pro dobro všech a zachování svého zdravého rozumu radši byla mimo domov. V práci jsem byla do sedmi hodin večer a od půl deváté byla "Welcome back" party. No, i když party se tomu moc říkat nedá. Cestou do baru, kde se oslava konala, jsem potkala tři známé a s každým jsem musela jít na panáka. Pravda, nemusela, ale tak když zvali... :-D Do baru jsem dorazila o 45 minut později. Jen co jsem vešla, měla jsem chuť se na podpatku otočit a odejít. Nebudu tady rozebírat proč, sama to dost dobře nevím, ale co si moc dobře uvědomuju je to, že se nikdo vůbec nezměnil. Mám trochu pocit, že se prostě zasekli v čase a nikdo z nich se neposunul dál... Musím říct, že jsem o tom ještě neměla čas přemýšlet. Já vůbec teď mám takové zvláštní období. To ale proberu v jiném článku. Tenhle je čistě informativní. Mám na sobě takovou divnou otupělou deku. Mám pocit, že pořádně nevnímám, jsem pořád unavená a připadám si jako opilá, i když jsem právě teď naprosto střízlivá. Bohužel, tohle je spíš melancholická než veselá opilost...

V sobotu jsem se byla podívat v Podvo. Maty byl za barem. Když mě pak doprovázel na zastávku, v Podvo nikdo nebyl, řekl mi, že když večer před tím potkal Barbie, moji ex-nejlepší-kamarádku, s Pannou, tak mu Barbie řekla, že neví, proč jsem je pozvala, protože se tam určitě budou nudit. Když jsem to slyšela, měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela...

Co jsem dělala v neděli, netuším. Mám naprostý výpadek paměti a ani můj diář mi neporadí, takže o neděli vám kromě toho, že jsem byla v práci, nic říct nemůžu.

V pondělí byla nuda, jenom jsem se večer srazila se Sikorskim v Morganovi a trochu jsem se popovídali. Leč bohužel, nebylo to takové jako před tím. I když mě to strašně mrzí, tak mám pocit, že si s ním mám čím dál tím míň co říct. Je úplně úžasný člověk a mám ho strašně ráda, ale nemůžu si pomoct, něco mi v našem "vztahu" nehraje. Ale asi to bude mnou. Mám pocit, že všechny špatné věci, které se stanou, se stanou kvůli mě.

V úterý jsem měla první teorii v autoškole. Na příští týden bych už si asi měla domluvit jízdy. Chtěla bych mít řidičák co nejdřív.

Středa práce.

Čtvrtek práce.

V pátek jsem měla sťuka se Šutrem. Krásně jsme si popovídali, ale to je tak všechno. Vzhledem k tomu, že moje sebevědomí je téměř na nule, tak asi ani nemá cenu o cokoliv se s ním pokoušet. Kdo by taky chtěl holku jako já, že...

Včera jsem byla jenom na chvíli s budoucíma spolužákama. Popili jsme, oni si zahulili a v jednu jsem byla doma.

A dneska mám v plánu tak akorát ležet v posteli a spát. Nevím, čím to je, ale jsme tak strašně unavená!

P.S.: Omlouvám se za tak těžkopádný článek, ale moc mi nejde psát, musím se do toho trochu nutit a to se odráží na slohu. Já jenom doufám, že to ještě chvilku vydržíte.

P.S.P.S.: Když jsem přijela, měla jsem 46,6kg. Včera jsem se vážila a měla jsem 48,5kg. Nejradši bych se za to zabila! S tímhle musím honem rychle něco udělat. Za to, že jsem za ten jeden debilní týden tady tak přibrala, bych se nejradši zabila. Jsem fakt prase nenažraný... :(