Exkurze

do ledničky...



Díky tomu, že s námi už nebydlí matka (děkuju ti Bože!), se z jindy dokonale naklizeného a čerstvostí vonícího domečku pomalu ale jistě stává doupě podléhající zkáze. Řečeno česky, ano, jsme prasata. Hlavně jedna osoba - moje sestra. Kdyby umytou myčku, špinavý sporák nebo neuklizené nádobí a suroviny (po vlastním!) vaření pravidelně ignoroval ocko, tak bych se přes to nějak přenesla a prostě si řekla, že je to chlap, ale že tohle dělá moje sestra, to mě vážně vytáčí... A říct jí nic nemůžu, protože bych její výlev vzteku taky nemusela přežít. Poslední dobou (cca 3 týdny) je věčně nas*aná jako beruška. Tříská věcma, hlasitě nedává a celkově je příjemná asi tak jako osina v jistém otvoru. Kdybych nevěděla, že je to nemožné, tak řeknu, že je těhotná. Leč, blogy nelžou...

Tak a teď se dostáváme k nadpisu a perexu. Dnes jsem byla ockem poprosena, abych checkla ledničku a mrazák, protože pojedeme na nákup. No, otevřela jsem ledničku a hnedka v oddělení zeleniny mě čekal docela šok. Čtyři kusy cukety - všechny shnilé. Hádejte, kdo si je vždycky kupuje... Nektarinky - shnilé. Ředkvičky - já mám houby ráda, ale ne na zelenině a ostatních potravinách. Tekutinu v igelitovém pytlíku jsem identifikovala až po prozkoumání vybledlé cedulky s čárovým kódem - banány, baleno 26.4.2011 (!!!). Mám sto chutí napsat na lednici lísteček s citací z mého oblíbeného pořadu "How clean is your house?" a to je: "Peniciline was already invited so don't try it again!" Nemůžu tvrdit, že jsem extra pořádku milovný člověk, můj stůl je toho dokonalým důkazem, ale něco je už prostě moc. Ráda bych se doma najedla beze strachu, že chytím salmonelu nebo nějakou podobnou, velmi milou a příjemnou chorobu.

Mrazák radši moc rozebírat nebudu, snad jen: vepřová pečeně balená 9.10.2010, kuřecí neznámo ze kdy, vepřová pečeně ala gyros, spotřebovat do 16.7.2010 a pak ještě spousta dalších věcí, které opravdu nejsem schopná identifikovat...

Teď jsem si jistá, že budete moji rodinu považovat za prasata, možná to tak je, ale musím ji trochu omluvit. Když s námi matka ještě bydlela, měla tohle všechno na starost ona - úklid, lednici, vaření... Vždycky, když se jí kdokoliv zeptal, jestli nepotřebuje s něčím pomoct, bylo mu řečeno, že ne. Nebo jí chtěl člověk udělat radost a vyluxoval, načež ona šla a přeluxovala to, protože to nebylo podle jejích představ. A pak se paní diví, že všechno musela dělat sama. Btw, taky myjete vanu a pak se v ní týden nesmí nikdo koupat jenom proto, abyste se mohli koukat, jak je krásně čistá? Ale zpět, tímhle posledním odstavcem chci jenom říct, že já se o ně starat nebudu. Zastávám názor, že když někdo udělá bordel, tak by si ho po sobě měl taky uklidit. A to platí pro mě, pro tátu i pro ségru. I když mě jejich nepořádek vytáčí, tak já ho po nich uklízet nebudu. Nemám na to povahu. A navíc se doma stejně moc nezdržuju. A když, tak ve společných prostorách, kde je neuklizeno se moc nepohybuju a v pokoji mám pořádek. Tak. A dopsala jsem! :-D