pátek 8. července 2011

Rock for People 2011

aneb čtyři dny bezmoci s kousky naděje a konci stejně posraně stejnými...


Pro větší upřesnění toho, proč jsem si připadala, tak jak jsem si připadala, stačí jedno jediné slovo - chlap. V mém případě Šutr. Já ho mám strašně moc ráda a opravdu ho chci, ale už vážně nemám sílu pořád se snažit ho sbalit. Ale popořadě.

První den RfP, sobota. Kapely vynechám, stejně asi moc lidí nezajímají, ale kdyby náhodou - shlédla jsem Red Hot Chili Peppers Revival (hrůza, hrůza, hrůza - hráli hrozně a zpěvák si vymýšlel vlastní slova), Žlutý pes (Hejma opět pálil brko) a Xindl X (z toho si moc nepamatuju, kombinace alkoholu a hulení... Netřeba více komentovat). O čem jsem ale chtěla psát. Vypili jsme se Šutrem flašku tequily a když jsem o půlnoci odcházela, přemlouvala jsem ho, ať jde se mnou. Hustila jsem do něj, že u mě má postel, teplou sprchu a ráno teplou snídani, že v tomhle hnusnym počasí ve stanu zmrzne a že jim do něj určitě teče. Na to mi odpověděl, že by hrozně rád, ale že kamarádům slíbil, že s nimi dneska zachlastá. Na to jsem mu řekla, že s nima může pít i zítra. Jeho odpověď mě naprosto uzemnila: "Ale Effie, vždyť ty víš, jaký to je dát někomu svoje slovo, ne?" Jestli jsem se do té doby usmívala, tak po téhle sprše mě úsměv přešel. Konečně mi došlo, že to myslí vážně a že se mnou fakt nepůjde. S hraným úsměvem jsem odpověděla, že ok a jakoby v žertu dodala: "Nevíš, o co přicházíš...!" Na to on pokrčil rameny, dal mi pusu (dvě) a odešel směr stan. Ještě než jsem došla k hlavní silnici, už jsem brečela. Po dalších pěti minutách, co mi do uší hráli Paramore, jsem zalovila v tajné kapsičce, 7krát řízla a užívala si štípání, které jsem cítila naposledy v květnu...

Den druhý: Kate Nash, Sum 41 (PEKLO! Mám naražený žebra a rozkousnutý jazyk), Paramore (No comment), UDG (♥♥♥), Chinaski, Nightwork ( :-D); K tomuhle dni nemám co říct, snad jenom to, že se mě Činel zeptal, od čeho mám poškrábanou ruku, náš rozhovor vypadal zhruba takto:
"Hej Effie, co to máš na ruce?"
"Náramek." smích.
"Od čeho jsi poškrábaná?"
"Od kocoura..." koukám do dálky.
"Ale kocour má jenom pět prstů, tady je toho víc..."
"..."
Šutr u mě nakonec té noci spal. Přišli jsme domů, ukázala jsem mu postel, na což mi řekl: "Jéé, díky, jsi fakt moc hodná! Tak dobrou." a zavřel za sebou dveře. Chvilku jsem tam stála, koukala, jestli to myslí vážně, a přemýšlela, jestli se mám smát, nebo jestli mám brečet...

Třetí den: The Wombats, My Chemical Romance, Wohnout; celý koncer MCR mě Šutr držel kolem pasu. Když jsem mu řekla, že je mi vedro, tak mi odpověděl, že to mám blbý, protože mě nepustí. Co si o tom mám sakra myslet?

Den čtvrtý a poslední: Jimmy Eat World, Beatsteaks, Pendulum (nejlepší koncer na RfP), Charlie Straight a Sunshine. Když jsem se po Pendulum loučila se Šutrem, tak jsme naproti sobě tak stáli a mě se v hlavě honilo: "Dám mi pusu, nedá mi pusu, mám mu ji dát, nebo nemám?" Řekl "Ahoj" a odešel. A já zase brečela. NESNÁŠIM CHLAPI A ŠUTRA OBVZLÁŠŤ!!!

3 komentáře:

  1. Uhmm, to je přesně to iritující klučičí chování :/ nevím, jestli to každý den viděl jinak nebo prostě byl natolik nesmělý dát najevo něco víc... a pak že v ženách je těžké se vyznat... f.

    OdpovědětVymazat
  2. F., já nevím... Každopádně jsem ho prostě měla sbalit a nechodit jenom okolo. Ale balit někoho, když je člověk zvyklý, že je v 90% případů na druhém, baleném, břehu, je hrozně těžký.

    OdpovědětVymazat
  3. jasné jasné... možná jste jen oba čekali až to udělá ten druhý... snad se to ještě nějak vyvine;) f.

    OdpovědětVymazat