Balím, balíš, balí

Sice mi zbývá ještě 13 dní (yahoo!!!) do odjezdu, ale už si pomalu ale jistě balím.



Sama se své nedočkavosti směju, ale tahle činnost mi dává jistotu, že se z tohohle ne zrovna krásného snu za chvilku probudím.

Začala jsem s make-upem. Díky mé malé závislosti na něm, za něm utratím nemálo peněz. Naposledy to byly všechny rtěnky z limitované edice Pimkie. Takže než jsem se na to vrhla, měla jsem plnou kosmetickou tašku 20x10x15 cm o váza, kterou se netroufám odhadovat. Skončila jsem s taštičkou 15x5x7 cm. Než jsem něco vyhodila, položila jsem si dvě jednoduché otázky: 1. Použila jsem to tady někdy?; 2. Kdy naposledy jsem to použila? Pokud odpověď na otázku číslo 1 byla do dvou použití, produkt šel na stranu k pozdějšímu rozhodnutí. Kdy bylo odpověď na druhou otázku "ne"  nebo "nevzpomínám si" letělo líčidlo přímým letem do destinace Odpadkový koš. Na to samé místo jsem k věčnému odpočinku odeslala ze 3/4 vypotřebované stíny, zbytky rtěnek a lesků na rty (dokonce jsem sem vezla i lesky na rty, které jsem dostala cca v osmé třídě - datum spotřeby je super věc), zbytek zimního(velmi světlého) make-upu z H&M z Ženevy ( :( ), řasenku Bourjois, která pod UV světlem mění barvu a pár vyschlých soukmenovkyň, plus k tomu jednu paletu stínů, jejichž pigmentace je velmi pochybná. Sečteno podtrženo, původní taška, kterou bych musel vést v kufru, se smrskla na kosmetičkou taštičku, kterou strčím do příruční tašky (teď jenom doufám, že mě s tím pustí do letadla...) Btw, laky na nehty domů tahat nebudu, podaruju nějakou slečnu z intru, řekla bych, že jím tím tím udělám radost. Nebo v to aspoň doufám.

Dále co se kosmetiky a hygienických potřeb týče, vypadá to, že spoustu věcí akorát dopotřebuju, nebo zbude na dně a trošky tahat nebudu. Což znamená, že nemusím počítat s váhou šamponu, kondicionér, sprchového gelu, krém(ů), laku na vlasy (200ml balení mi vydrželo 9 měsíců, takže je vidět, jak moc ho používám) a dalších cca 10ti věcí. Což ale znamená, že cestou domů musíme navštívit drogerii, abych si večer vůbec měla čím umýt vlasy...

Všechny kabely, které jsem sem navezla (foťák, mobil, mp3ka...) narvu d tašky k notebooku. Škoda, že mě to nenapadlo už v Čechách, mohla jsem do kufru místo toho narvat dvě trička a džíny navíc. No co, stalo se. Stejně tak snak k němu nacpu i papíry a classer ze školy. To mi z kufru odlehčí další dvě kila. Teorie je to dobrá, akorát netuším, co tomu řekne moje rameno, ale asi mi moc nepoděkuje.

Teď je tady ta největší položka - oblečení a boty. Rozhodla jsem se, že oblečení sice oblíbené, ale seprané nebudu brát domů. Ve výsledku to znamená, že vyhodím minimálně 4 svetříky, cca 7 triček a dvoje kalhoty. U bot je kritériem sešlapanost a roztrhanost. Moje party botky s nechutně odřeným podpatkem tady s těžkým srdcem nechám, stejně jako tenisky Roxy ( :'( ) a moje historicky první baleríny (Baťa drží!). Další kila dole.

Teď jsou tu ale dva problémy. Jeden menší a jeden větší. Ten menší je váha - nemám k dispozici váhu ke zvážení kufru, takže to budu muset dělat od oka. O to větší bude překvapení, až mi na letišti řeknou, že je váha v pohodě, a že nemusím jít zaplatit překročení váhového limitu 23 kg. čímž se dostávám k problému číslo dvě a tím je cesta na letiště. Ze strany mé školy není žádná chuť mě tam 2. června odvést. (Ano, nemají mě rádi. Ale já je taky ne.) Je to totiž svátek. Když jsem se včera ptala školníka, jestli by mě tam mohl odvést, řekl mi, že klidně, ale že se musím zeptat sekretáře, jestli to dovolí. Sekretář mi řekl, že to asi nebude možné, protože by to bylo drahé, ale že mi ředitelka zaplatí autobus (autobus 22€, auto cca 20€ - no comment). Já nemám problém s tím, jet autobusem, ale to by mi musel nějaký jet, že. První bus jede v 10:00, já mám ale poslední check-in 8:55. Což znamená, že mě tam prostě budou muset odvést ať se jim to líbí nebo ne. A rovnou si můžou udělat výlet do Lyonu. Ale na druhou stranu znám vedení školy. Řekla bych, že jsou schopní mi zajistit ubytování v hotelu u letiště a dopravu tam. Nebo mi prostě řeknou, ať se tam dostanu jak chci. Nějak to dopadne, ale asi bych si měla pomalu ale jistě shánět někoho, kdo mě tam odveze...

P.S.: Z toho odvozu jsem dost na nervy...