Den osvobození

taky bych se nejradši nějak osvobodila. (2. - 8.5.2011)

Shrnutí tohohle týdne.

Do úterý jsem byla u Gentile Put a už od soboty (30.4.) jsem se modlila, abych už mohla jet na intr. Bylo to u ní hrozné. Put celé prázdniny pracovala, takže jsem byla přes den doma s její mámou, která hlídá děti. No, moc klidu tam opravdu nebylo, ale to by mi zas tolik nevadilo. Stačilo se zavřít do pokoje, nasadit si sluchátka a pustit si film nebo hudbu, jenomže i v tomhle byl malý háček. Když je člověk celý den zavřený v pokoji a vychází ven jenom na jídlo nebo na záchod, někomu to může připadat, ehm, neslušné. Přesně jako máme Put. V pondělí se mnou přestala mluvit, v úterý mě vezla na nádraží a jedinou její větou za tyhle dva dny bylo "Bon voyage", pak za sebou zabouchla dveře od auta a odfrčela. Tímto se dostáváme k mé první "veselé příhodě".

Přijela jsem na nádraží a šla si koupit lístek na vlak, který měl jet v 8:48. Jenomže on nejel. Paní za přepážkou mi řekla, že můj spoj zrušili, protože francouzští železničáři zase stávkují. Podotknu, že za posledního půl roku Francouzi stávkovali už 2 500krát. Nekecám. Psali to v novinách. Ale zpět k vlakům. Řekla jsem, ok, nevadí, pojedu dalším. Další jel v 10:15. Čekání jsem si zpříjemnila sledováním Rockenrolly. Měli by svatořečit toho, kdo vynalezl laptopy. Do Cham jsem přijela ve 12. Tak tohle bylo to první, co mě 3. května vytočilo. Další událost na sebe nenechala dlouho čekat.

Přijela jsem na intr, vlasy mastné tak, že by se na  nich dala smažit vajíčka. Vzala jsem si šampon, kondicionér, pustila vodu a zjistila, že neteče teplá voda. Nas*aně jsem se zase oblékla a šla se uklidnit s cigaretkou ven. Cestou zpět na pokoj jsem potkala Ředitelku. Naprosto slušně jsem jí řekla, že neteče teplá, jestli by se s tím dalo něco udělat. Na což mi bylo odpovědí pokrčení rameny. V půl deváté večer mi od ní přišla dlouhá sms, že jsem nevychovaná, protože se ani nezeptám, když se chci přijít osprchovat, že její koupelna není veřejná a že mám respektovat její soukromý život a odjet se osprchovat k Put. Napsala i pár dalších věcí, po kterých jsem se rozbrečela (poslední dobou brečím nějak nepřiměřeně často) a měla drobný záchvat paniky. Děkuji mnohokrát, paní ředitelko. Pominu to, že by mě ani nepadlo nakráčet k ní s ručníkem v ruce bez předchozího zeptání se. Nevím, jak na to přišla. Jsem možná moc podezřívavá, ale myslím si, že v tom má prsty Herečka. Paris mi říkala, že o mně nevykládá zrovna hezké věci. Nedivila bych se tomu, ale říkala to Paris, takže jenom Bůh ví, jestli je to pravda. Protože mě je naprosto jasné, že Paris si sama kolikrát moc ráda přisadí. No nic. Když mě viděla v tomhle stavu, řekla mi ať s ní jedu k Motorkářce, že přece není možný, abych se celou dobu máchala ve studený vodě. Druhý den jsme odjely k Motorkářce.

Tam se nic důležitého nastalo. Snad jenom dvě grilování, spousta piva (půllitrové lahve - yahoo), jídla ( :-/ ), cigaret a naprosté pohody. Není nic hezčího, než se vyvalit s notebookem na terase, koukat na hory, pít čaj a jíst dokonalou domácí bábovku. Malá vsuvka. To kvantum jídla, které jsem snědla si vyčítám ještě teď. Moje vůle opět zklamala. Už bych si ale měla zvykat. Od Motorkářky jsem odjely v pátek.

V sobotu jsme si s Paris udělaly výlet k jezeru. Za celý den jsem snědla půl kila hroznového vína a jedno rajče. Byla tam taková pohoda...

V noci ze soboty na neděli mě Šutr vzbudil smskou - "Tyyy vole! Me je spatnee! Asi budu zvracet." na což jsem mu odpověděla: "Tak se neudus zvratkama, chovej se slune a uzij si to." Na to mi už neodepsal. A jak se to s ním jinak má? V pátek, když jsme hráli se Slováky, kvůli mě nešel do hospody. Odůvodnil to tím, že je unavený a někdo mi musí psát jak vyhráváme. Když jsem na to namítla, že mi může psát i z hospody, napsal, že se mu stejně nechtělo. Udělal mi obrovskou radost, kluk jeden. No a to je pro dnešek asi tak vše. Užijte si nedělní státní svátek a zase někdy.