pátek 4. března 2011

Takže já jedu 1145 km abych zjistil, že moje dcera kouří?

Ano tatínku, tak nějak to je...

V první řadě bych se chtěla omluvit, že jsem se tak dlouho neozvala. Měla jsem tady na návštěvě ocka se ségrou a vůbec nebyl čas napsat nějaký článek.

Přijeli v pondělí. Čekala jsem je tak kolem osmé, ale přijeli už ve třičtvrtě na šest. Že by mi to nějak vadilo se rozhodně říct nedá. Právě naopak. Strašně jsem se na ně těšila. A na parkoviště k nim jsem běžela. To u mě moc normální není. Spíš vůbec než moc.

V pondělí večer, poté co jsme v Superu skoro vykoupili zásobu piva, jsme si všichni strašně zbořili. Všichni tři jsme byli úplně na šlupky. A probrali jsme matku. Velmi velmi důkladně. Dozvěděla jsem se velmi zajímavé věci, které tady ovšem radši rozebírat nebudu. Nezlobte se na mě, ale nikdy si nemůžu být jistá, kdo všechno mi čte blog, že?

V úterý jsme udělali důkladnou prohlídku Cham. Nic zajímavého. Večer už ovšem zajímavý byl. Chtěla jsem je vzít do mého oblíbeného baru nedaleko intru. Zjistila jsem, že bar je zavřený až do 15. března. V duchu jsem si říkala, jaké je štěstí, že v okolí jsou další dva. Šli jsme tedy do toho bližšího. V osm nás vyhodili s tím, že zavírají. Šli jsme do třetího. Tam už taky měli zavřeno. Zašli jsme teda koupit pizzu a opět pili plechovky na pokoji.

Ve středu jsem je vzala do Annecy. Tatínek potřeboval nové kalhoty, takže po prohlídce jsme se vydali směr nákupní centru. Se ségrou jsme tatínka v Armand Thiery oblékly (skoro) od hlavy až k patě. Jediné, co jsme nesehnali byly boty.

Tyto nákupy musím považovat za převelice úspěšné. Dokopala jsem tátu k tomu, aby si vyzkoušel místo jarní sportovní bundy sportovní sako. Kdyby nebyla zima, vzal by si ho na sebe hnedka po zaplacení. Tak moc se mu to líbilo. Dále jsme ho přemluvily, aby si vyzkoušel svetr s knoflíky. Ten už taky sundat nechtěl. Jediné, co nám zatím dělá trochu problém, je přemluvit ho, aby si přestal všechno zastrkovat do kalhot. K dokonalému přemluvení pomohla až názorná ukázka, že když si nechá košili z kalhot venku, tak bude vypadat štíhlejší. A ségra ho dorazila větou: "No, teďka vypadáš hubenější, to se ti budou líp balit ženský."

Čtvrtek jsme strávili v Ženevě. Táta si koupil dvoje kalhoty. Černé. Modré jeans jsme mu zakázaly. Módní peklo má na nás holt velký vliv.

Dneska ráno v osm hodin mě opustili. A Effie se zase jednou předvedla. Potřebovala bych se naučit držet svoje slzy na uzdě. Bulet před nimi a k tomu před celou rodinu Gentile Put... Styděla jsem se za sebe a připadala si jako pětileté dítě. Stejně je to zajímavé.Když jsem v srpnu odlétala sem, tak jsem ani slzičku neuronila, ale teď, když mi zbývají necelé tři měsíce vyvedu tohle. Moc by mě zajímalo, čím to je. Ale na to potřebuju hluboké a dlouhé rozjímání, na které teď psychicky nemám.

2 komentáře:

  1. Už jsi tam skrátka moc dolouho a moc jste si to užívali podle všeho, takže je jasné, že ti bylo líto, že odjíždějí domů bez tebe...
    A za slzy se nestyď nic na tom není. Mě to teď taky tak dojalo ach jo. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Njn, už abych byla doma... Zbývá mi ještě (jen?) 85 dní, což není tak hrozné. To už dám. :)

    OdpovědětVymazat