La semaine italienne

aka "En Italie est tout possible!"

Nebojte, zbytek článku v češtině. :)

Tento týden (od pondělí do úterý) jsem tady měli na návštěvě Italy, od úterý do pátku jsme pobývali my v Itálii a začal projekt "Tours des lacs alpines", na kterém participují (jaké je pro to české synonymum?) tři školy - naše Škola zázraků, italská college z Oulx a aviglianské technické lyceum. Spolupráce mezi žáky skvělá, ale organizace byla na dvě věci.


Hned v pondělí jsme se vydali do Annecy. Jako většina jsem předpokládala, že si prohlídneme historickou část a pak budeme mít rozchod. Leč, nestalo se tak. Z celého Annecy jsme viděli akorát nábřeží a hradní výstavu věnující se alpským jezerům. Toť vše. Trochu málo na to, jak moc je Annecy krásné město.

V úterý bylo na programu Aix-Les-Bains. Aix je krásné město u Lac du Bourget, ale bohužel, tento rok jsem tam byla na prohlídce už asi šestkrát, takže další prohlídku jsem s díky vyměnila za práci pro profesorku Jizvu. Radši sledovat a určovat ptáky, než po sedné obdivovat fontánu u kasína... Součástí prohlídky Aix byla i vyjížďka na lodi na Abbey d'Hautecombe. Jediný problém byl v tom, že když jsme přijeli, tak naše profesorky zjistily, že opatství je v úterý zavřeno. Další známka skvělé organizace.

 

Celou středu jsme v lijáku chodili okolo jezera. Boty jsou na vyhození, kalhoty od bláta, roztrhla jsem si deštník... Super den :/

Čtvrtek byl na programu Turín. Dokonalá výstava k výročí 150 let nezávislosti na Francii. Ten den jsem měla narozeniny. Nikomu jsem to neřekla, nechtěla jsem, aby mi to někdo připomínal, ale třída mě dohnala k slzám, když mi ráno, z ničeho nic, na tohle rudém náměstí sborově zazpívala "Joyeux Anniversaire". Bylo to krásné.

V pátek, poslední den našeho pobytu, jsme navštívili staré opatství - Abbazia Sacra di San Michele. Krásná architektura, dokonalé počasí, svělé zakončení!

Ještě pár poznámek na konec. Byli tam s námi i zbylé dvě Češky - Paris a Herečka. Když pominu to, že za celý pobyt, jsme spolu prohodily cca tři věty a k narozeninám mi nepopřály (dárky jsem nečekala, ale že neřeknou ani "hezký narozeniny" to mě dostalo). Celou dobu někoho pomlouvaly. Mě (jsem zvyklá), učitelky, moje spolužáky (co záleží na tom, že se s nimi nikdy nebavily?)... Nejednou se mě některé mé spolužačky zeptaly, proč a) se spolu nebavíme, b) pořád někoho pomlouvají. Jak vidíte, nemusejí nutně rozumnět česky, aby poznaly, že je někdo pomlouvá. Ve zkratce - s Češkama se nebavím. Odpovídám akorát na přímou otázku a zbývá mí 61 dnů do odjezdu. Už aby to bylo!

P.S.: Omlouvám se za krkolomný článek, ale venku je krásně (tady vedro) a myšlenky mi pořád odbíhají k Šutrovi. Jen co ho dostanu z hlavy (přestanu na něj v jednom kuse myslet), tak se pokusím napsat článek, který by se lehce četl a byl aspoň trochu zajímavý. Zatím si užijte nedělní odpoledne! :)